Edvard Beneš - Protest a výzva k Americe a k ostatnímu světu..., pronesená k obsazení zbytku území Československa německou armádou 15. března 1939. Cituji výňatky:
 
„Po deset století – od časů knížete Václava svatého – tento malý národ byl nucen zápasit o svou národní existenci a o svou svobodu... Před pěti měsíci, v době tzv. Zářijové /Mnichovské/ krize, bylo naléháno na Československo, aby přineslo v zájmu míru neslýchanou oběť na svém území...
Byl učiněn nápor na tento malý stát, aby se obětoval za mír celého světa... Dostal za to ujištění a záruku, že integrita jeho zbylého národního státu bude zachována... čtyři evropské velmoci podepsaly v Mnichově závazek, že se zaručují za bezpečnost nového státu. Opakuji, že jen na základě této záruky se tento malý národ obětoval... přes všechny ty sliby a garancie mocností, které tak podepsaly mnichovský pakt, a přes slib Německa, že nebude mít dalších územních požadavků v Evropě... německá vláda brutálně porušila svoje sliby a závazky, vpadla do území československého, zřídila tam tzv. Protektorát a svou vládu teroru...“
 
/Edvard Beneš: Šest let exilu a druhé světové války/
  
Německá okupační jednotky dorazily do Holešova přesně před osmdesáti lety, 15. března 1939. Již od časných ranních hodin lidé slyšeli z rozhlasu zprávy o překročení hranic německou armádou, občané se houfovali u zámku. Kolem ½ 12 přijíždí první německé hlídky na motocyklech a zastavují na náměstí naproti radnici. Krátce poté doráží hlavní voj a obsazuje celé náměstí motorovými vozidly. Na radnici města přichází německý podplukovník se svým štábem a po starostovi Janu Šráčkovi, radních města, žádá ubytování pro 1000 mužů.

Němečtí vojáci neobsadili holešovská kasárna hned. V těch bylo totiž umístěno 500 dobře vycvičených a vyzbrojených vojáků 10. hraničního praporu. Tedy elitní jednotka, před kterou měli Němci respekt.  Hraničáři odmítali kasárna opustit bez souhlasu generálního štábu. Učinili tak až 18. března, kdy za zpěvu písní, beze zbraní, pochodovali městem.
 
Rád bych zmínil jednu historickou paralelu, která se týká našich kasáren, elitních jednotek v nich umístěných. Holešovských vojáků se neobávali jen okupanti němečtí v roce 1939. Později, v roce 1968 měli z jiné elitní jednotky, z příslušníků 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově, velký respekt  okupanti sovětští. V roce 1968 naši výsadkáři, i přes bezprostřední riziko bojového střetu, byli připraveni kasárna bránit se zbraní v ruce. Holešovská kasárna sovětským okupantům nevydali.

Jsem velmi rád, že několik příslušníků tehdejšího 7. výsadkového pluku se dnes, společně s námi, účastní připomínky smutného výročí obsazení Holešova německými vojsky 15. března 1939.

Poprosím Vás nyní o minutu ticha, kterou bychom uctili oběti německé okupace Čecha a Moravy, jenž začala před osmdesáti lety také v našem městě.