Můj život je především o rodině, lidech a společenství. Narodila jsem se v Hanáckých Athénách, tedy v Kroměříži, své dětství jsem prožila v Dolních Zahradech. Byla to pro mě jedna velká rodina – parta různě starých dětí, jejich rodičů i prarodičů. Problémy se řešily rychle a rázně, kamarádství bylo pevné a vydrželo celý život. O dětský pokoj jsem se dělila se dvěma bratry a na své dětství dodnes ráda vzpomínám. Stejně jako na své babičky, dědečka a strejdu, kteří žili v Kožušicích.

Měla jsem také velké štěstí na úžasné učitele. Možná právě oni ve mně probudili chuť poznávat nové věci a nebát se životních výzev.
Po maturitě na SPŠ mlékárenské mě osud zavál do Holešova, kde žiji dodnes. S manželem Pavlem máme dohromady sedm dětí – kromě nejmladší Lidušky už všechny dospělé – a devět vnoučat. Nejmladšímu Ládičkovi jsou teprve tři měsíce. Rodina je pro mě základ, ze kterého vycházím, a zároveň místo, kam se vždycky ráda vracím.

Moje cesta s KDU-ČSL se naplno spojila v roce 2013, kdy můj muž Pavel převzal vedení místní organizace v Holešově. Do letošního roku jsem byla předsedkyní Okresního výboru a stále jsem členkou Krajského výboru KDU-ČSL.

Politika pro mě ale nikdy nebyla jen o schůzích a funkcích. Mnohem důležitější je pro mě to, co dokážeme společně udělat pro lidi kolem nás. S přáteli jsme postupně rozjeli řadu aktivit a akcí, z nichž se některé staly tradicí. Stavění a kácení máje, Svatováclavský turnaj, Sarkandrovská pouť, Holešovské dožínky, Hanácké právo a řada dalších akcí dnes patří k životu našeho města. Spoluzaložili jsme také spolek Všetuláci sobě. Díky ochotě lidí pomoci a přiložit ruku k dílu se nám podařilo vlastními silami a z prostředků získaných od členů a podporovatelů postavit ve Všetulích zvonici. Dnes je místem setkávání a sousedských akcí. Právě takové věci mám ráda – když se podaří dát dohromady lidi, kteří chtějí něco udělat pro své okolí, a výsledkem je něco, co přetrvá. Velkou část svého času věnuji také Orlu Holešov. Po bratru Vojtěchu Jurčíkovi pokračuji ve správě a vedení jednoty. Je to pro mě velký závazek. Orel má v Holešově dlouhou historii a stojí za ním generace lidí, kteří ho budovali a rozvíjeli. Od Františka Gáby, který Orel obnovil po sametové revoluci po desetiletích zákazu, až po dlouholetého člena Františka Rafaju, který byl významným členem už společně se svými rodiči. Vnímám to jako štafetu. Převzala jsem ji od lidí přede mnou a chci ji nejen udržet, ale také předat dál.
Jsem členkou senátní komise pro sport i Komise pro sport města Holešov. Pracuji také jako přísedící v senátu Krajského soudu ve Zlíně.

Díky podnikání si mohu organizovat svůj čas a jsem finančně nezávislá. Svoboda, kterou mi podnikání dává, je pro mě důležitá, ale rozhodně není zadarmo. Stojí za ní velké úsilí, odpovědnost a především dobrá pracovní morálka.

Nic z toho, co dělám a co se mi podařilo, by ale nebylo možné bez lidí kolem mě. Bez našich dětí, nejbližších spolupracovníků, kolegů, trenérů a mnoha dalších, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu. Právě ochoty lidí zapojovat se, setkávat se a spolupracovat si velmi vážím.

Věřím totiž v živou komunikaci, v různé pohledy na problémy a v obyčejné sdílení starostí i radostí. Je to pro mě mnohem cennější a užitečnější než neslušné a agresivní příspěvky na sociálních sítích. V práci pro Holešov se chci i nadále věnovat především spolkovému a komunitnímu životu, propojování generací, obnovování tradic a krojů a podpoře sportu a pohybu. Chci, aby se lidé v našem městě znali, měli možnost se potkávat a měli důvod být spolu.
Velkou radost mám také z toho, že naše lidovecká kandidátka nabízí tolik schopných žen –zkušených i mladých, úspěšných a pracovitých –, které mají chuť a zájem zapojit se do veřejného života a podílet se na správě našeho města. Větší zapojení žen do veřejného života proto podporuji. Někdy je samozřejmě vyčerpávající a náročné skloubit práci, rodinu, politiku a domácnost. Je to ale moje svobodná volba. Žiji krásný a spokojený život, mám úžasného manžela a podporu své rodiny. A za to všechno jsem vděčná.